Jako každý jiný odvodňovací žlab ani betonová štěrbina není ideálním řešením pro všechny případy a nemůže tak být vždy optimální volbou. My se dnes podíváme právě na ty situace, kdy je vhodnější sáhnout po jiném žlabu, například po osvědčené klasice s krytem.
Začněme citací normy ČSN EN 1433, přesněji jejím článkem číslo 5: „Skupina 3 (nejméně třída C250) - Pro odvodňovací žlábky umístěné v ploše odvodňovacích pruhů pozemní komunikace u obrubníku, nepojížděné zpevněné krajnice a podobně. Štěrbinové odvodňovací žlábky jsou vždy ve skupině 3.“
Norma určitě nepovažuje odvodnění pomocí štěrbin za nespolehlivé a nekvalitní. Další v pořadí, vyšší zátěžová skupina 4 (třída D400) však instalaci napříč připouští a žádnou meziskupinu tu nenajdeme. Naznačuje se tak, že obzvláště v případech příčného uložení není štěrbina tou pravou volbou. V kompetenci projektanta je tedy rozhodnout o typu žlabu nejen podle třídy zatížení, ale také charakteru a intenzitě namáhání, které musí žlaby v provozu snášet. Robustnost konstrukce a třída zatížení deklarovaná výrobci totiž v praxi svádí k přeceňování štěrbin. Z toho vyplývají i následující případy, kdy lze velmi negativně ovlivnit životnost nebo účinnost zmíněného odvodnění.
Slabinou jakýchkoli monolitických celobetonových žlabů je jejich nechráněná horní plocha se štěrbinou. Ta má ve srovnání například s litinovými kryty nižší odolnost vůči obrusu a dynamickým rázům kol. To se nemusí projevit, když žlab přejíždí i velmi těžké vozy malou rychlostí.
Jak ukazují fotky výše, při frekventovaném pojíždění vyšší rychlostí se však povrch na hranách může postupně narušovat a olamovat. Investora pak čeká nákladná rekonstrukce a odstávka dopravy. Je tedy velmi důležité se zamyslet nejen nad třídou zatížení, ale hlavně nad skutečnými podmínkami provozu.
S příčným uložením je spojený i druhý, v praxi často podceňovaný případ. Zde je odvodnění instalováno také napříč vozovkou, která je navíc ve svahu. Pokud je sklon okolní plochy směřující kolmo na linii žlabů vyšší a přijdou silnější přívalové srážky, voda může poměrně lehce žlab přetéct. I když je vrchní část žlabu většinou spádována směrem ke štěrbině, dešťová voda nikdy nenatéká po celé délce linie rovnoměrně. Vytváří si jakási malá řečiště s „peřejkami“, kde nátoková hrana slouží jako rampa. Voda tak štěrbinu překoná a teče dále po komunikaci, kde může páchat škody. Ještě méně odolné vůči přetečení ve svahu jsou štěrbinové žlaby s přerušovanou štěrbinou.
Žlaby s krytem mohou toto nebezpečí spolehlivě eliminovat. Vhodně zvolený kryt s funkčním designem (podélné pásnice, pororošt) umí bezpečně zachytit veškerou vodu ze svahu.
Asi největší slabinou betonových trub je jejich náchylnost k zanášení naplaveným materiálem. Platí to zejména, pokud se žlaby s otevřenou štěrbinou instalují jako odvodnění okolo nezpevněných povrchů, do vjezdů lesnických a zemědělských areálů, pod listnatými stromy apod. Znečištěná těžká technika z polí či staveb bývá obecně pro tyto konstrukce problematická. Žlaby je pak nutné velmi často čistit a proplachovat, což je při absenci hydrantu nebo jiného dostupného zdroje vody v blízkosti drahá záležitost. Navíc náklady na vodu, její dovoz, odvoz i likvidace kalů rok od roku rostou. A když se údržba neřeší dlouhodobě, trouba se stane nefunkční a provozovatele čeká v horším případě nákladná rekonstrukce.
Žlaby s krytem nabízí v tomto případě daleko elegantnější a ekonomičtější řešení. Kryty je možné rychle vyjmout a žlab mechanicky vyčistit. Lidově řečeno, dva chlapi s multikárou a motykou mají za chvíli hotovo.
Žlaby, které nemají štěrbinu skrytou pod obrubníkem nebo zakrytou roštem, jsou velmi nebezpečné v plochách s častým provozem cyklistů nebo pohybem chodců. Poměrně široká štěrbina, obzvlášť v případě úzkých kol či podpatků může lehce zapříčinit vážný úraz.
V takovýchto případech je velmi rozumné a zodpovědné zvážit použití klasických žlabů s kryty s odpovídající velikostí otvorů.
Betonové štěrbiny jsou zajisté prvky, které mají v odvodňování své místo. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že nejsou ideálním řešením za všech okolností. Musíme vždy dobře promyslet, kdy je na stavbě použít, a kdy je lepší zvolit léty ověřenou klasiku – žlaby s kryty. Mýtus, že žlaby s kryty nelze využívat v dopravně silně zatěžovaných plochách a musí se nahrazovat betonovými štěrbinami, je nepravdou, která většinou vychází z neznalosti konstrukčních možností. Důkazem jsou léta fungující realizace na velkých mezinárodních letištích, vojenských a průmyslových areálech i velmi frekventovaných silnicích a velkých parkovištích.
Jestli právě řešíte svůj projekt a nejste si v oblasti odvodnění čímkoliv jisti, ozvěte se nám.
Náš expert Petr se s Vámi o své dlouholeté žlabové zkušenosti rád podělí. Díky žlabům německé značky HAURATON, které v ČR výhradně dodáváme, dostanete spolu s naším kvalitním návrhem i jistotu. Jistotu dlouhodobě funkčního a bezpečného odvodnění.
